Stres není ani přítel, ani kamarád. Někdo může namítnout, že ve stresu je nejproduktivnější a že mu to i nejlíp myslí. Ale upřímně: Kdo z vás chce pracovat na budování svého podnikání v takovém prostředí? Myslím si, že to známe všichni – stres v převleku rýpavých, ale realistických otázek.
Nyní můžete namítat, že stres přeci vždycky přijde, vždycky přišel.
Souhlasím s vámi. Už ani sama nevím, kolikrát byl u mě. Hlavně v podobě otázek zaměřujících se většinou na nedostatky. Že by nás honilo svědomí?
V případě, že hned nemám odpověď, začnou mne tyto stresující otázky tížit. Když se tomu podvolíme a otázkám necháme volný průběh, je dost dobře možné, že se přestaneme v naší práci posouvat tak rychle, jak bychom chtěli, nebo dokonce se nám může začít zdát, že ničeho nedocílíme. Jestliže mu totiž propadneme, je to jako bychom se zavřeli v temné místnosti, ve které ani nevidíme, kde jsou dveře. Jediné, co víme, že je v místnosti s námi je strach. Naše pozornost se tedy na něj upře ještě více a naše myšlenky se začnou pohybovat v bludném kruhu, či se dokonce stanou hlubšími a temnějšími.
„Pryč z toho“ říkáte si. „Ano, a jak na to?“
Má zkušenost mě naučila jedno: Jakmile vím, že se dostávám pomalu do stresu, změním směr svého myšlení a jednání, a začnu se soustředit na úplně něco jiného. Není to utíkání od řešení. Naopak, pro mě je to možnost, jak si „provětrat si hlavu“, nabrat čerstvý dech a nadhled. To mi pak spíše umožní přijít na řešení. Mé vědomí se tak nedostane do zmatku a stresu a jsem schopna si zachovat vědomí, že na všechny odpovědi přijdu později.
Další cestou pro mě je zopakovat si kroky, které jsem v dané věci již podnikla.Tím také získám nadhled nad situací, což mi pomůže určit si další kroky. Věřím, že cest, jak se vymanit stresu je ale více. Co funguje Vám?
Napsat komentář